JEDNOU SI DOLE, JEDNOU NAHOŘE...

...tak se zpívá v písni Voskovce a Wericha "Život je jen náhoda". S Tomášem jsme stavěli dle plánu, tentokrát žádné zpoždění a když jsme si udělali na stavbě hezký večer s táborákem a zasnoubili se, tak jsme měli ohromnou radost. A ejhle...život (nebo spíš lidi) nám tu radost nenechali moc dlouho. Ráno jsme přijeli na stavbu a... vykradli nás.

Tentokrát to tedy není žádný článek ze stavby, ale pouhé povzdechnutí nad lidmi, světem a vůbec. Ráno jsme přijeli na stavbu s úmyslem pokračovat v práci. Když jsme viděli otevřené dveře, vypáčený zámek a nakoukli dovnitř, bylo jasné, že den je v háji.

Zjistili jsme, co vše nám ukradli a nebylo toho málo. Některé věci byly menší a náhrada škody relativně levná. Některé věci ale byly drahé a pro práci potřebné, takže jejich docizení nás stálo nejen peníze ale i čas, protože jsme nemohli nic dělat, dokud jsme věci opět nekoupili.

Nejhorší pro nás bylo, že vzali flexu a prodlužovací kabel na bubnu - bez toho se totiž neobejdeme a navíc byli i nejdražší. Vím, že jsme také trochu na vině. Neměli jsme tam takové věci vůbec nechávat, ale tak nějak jsme zpohodlněli. Nechtěli jsme každý den věci dávat domů a druhý den je zase brát sebou zpět. Navíc jsme viděli, že jsme na vesnici a nic se tu neděje - nikdy nám nic nezmizelo - a tak jsme propadli pocitu bezpečí. Ten, kdo za to ale skutečně může, je jen ten kdo všechny věci vzal. Vždyť vzal i naše oblečení, jídlo a jiné věci. Prostě bral, co mohl.

Policie přijela, použitelné otisky žádné nenašla a na fotopasti, také ení nic zaznamenáno (protože mířila bohužel trochu jinam). S věcmi jsme se rozloučili a postupně kupujeme co potřebujeme odznova.

Výsledek: škoda přes 10.000,- a zdržení 4 dny. Náklady na znovu-nakoupení alespoň základu pro pokračování v práci 6.000,-